Jaký byl Jindřichohradecký Lev 2021?
11.10.2021, 11:41
První poprázdninový víkend, 4. září, se v Jindřichově Hradci odehrál tak trochu netradiční závod Jindřichohradecký Lev. Po vynucené pauze v minulém roce šlo o druhý ročník, který přinesl mnoho novinek. Díky zapojení české armády a unikátní vojenské lokalitě si mohli závodníci vyzkoušet netradiční překážky a zažít zajímavý doprovodný program.Vyzpovídali jsme proto jednoho z téměř čtyř set účastníků, Pavla krále, aby nám svoje zážitky z originálního OCR závodu popsal.
Jindřichohradecký Lev: Závod s jedinečnou atmosférou
Až do Jindřichohradeckého Lva byl můj názor na překážkové závody poměrně vyhraněný, tedy že jde o akci, kde se spousta lidí proběhne pár kilometrů po lese a překoná několik ne zas tak těžkých překážek. A aby se závod mohl označit za extrémní, tak se u toho všichni od hlavy k patě vyválí v bahně, protože jenom fotka plná bahna na Facebooku ukáže, jaký jsem právě absolvoval extrém. A protože se u nás překážkové závody objevily poměrně náhle jako součást dobrého business plánu, tak mi tyto závody přišly zajímavé spíše z hlediska managementu či marketingu, ale již podstatně méně sportovně.No a letos dávám na Facebook fotku, jak se plazím blátem pod ostnatým drátem a sdílím nadšení z umístění. A tuhle změnu způsobil Jindřichohradecký Lev. Jindřichohradecký Lev a parta nadšenců jej pořádající mě dokázali nejen motivovat, abych si překážkový závod nejprve zkusil a pak zopakoval, ale hlavně změnit názor na podobné závody a přemýšlet o účasti na jiných podobných závodech. Co způsobilo takový zvrat?
Především za to může úžasná atmosféra závodu, která je namíchána z několika ingrediencí. V prvé řadě ji tvoří samotní organizátoři, kteří propojují zápal a nadšení s precizní organizací. Za druhé zapojení armády poskytuje mimořádné zázemí (např. teplé sprchy), dozor vojáků na překážkách, možnost porovnat výkony s profesionálními vojáky, ale také originální doplňkový program s ukázkami vojenské techniky. Takže kromě občerstvení zbývá spousta možností, jak strávit čas do vyhlášení a například samopal jsem měl v ruce naposledy někdy na základní škole a některé vychytávky na přežití jsem dosud neznal. A k dobré atmosféře hodně přispívají i usměvaví dobrovolníci a dobrovolnice nejen z Fakulty managementu. Jediné, co letos chybělo, byla pořádná afterparty. Ale chápu, že hygiena by z party radost mít nemusela a alespoň se v neděli lépe vstávalo.
A trať samotná? Zatím nemůžu srovnávat typ překážek s jinými závody, ale líbí se mi, že ty „úspěšné“ překážky z minulého ročníku zůstaly a přibyly nové zajímavé, originální, a i trochu překvapivé. A náročnost závodu je přesně taková, že dokáže spojit závod pro nabušené borce a borkyně se závodem pro gaučové brambory – záleží jen na to, jaký si dá člověk cíl. Na to, aby člověk vyhrál, už musí být ve výborné kondici. Se solidní fyzičkou a všestranností se dá dosáhnout solidního umístění ve výsledkové listině a ti, co si to jdou poprvé zkusit a přežít, se do cíle také dostanou ještě před vyhlášením. A bez ohledu na výsledek si většina závodníků poměrně dost hrábne, takže silné zážitky mají všichni, a to je to, co spojuje.
