Poznejte nejlepší OCR závodníky: Lucie Drbohlavová (Königová)

16.2.2022, 10:00

V dalším rozhovoru jsme vyzpovídali špičkovou závodnici Lucii Drbohlavovou, kterou možná znáte pod jménem Lucie Königová. Co nám o sobě, svém tréningu, nebo minuloroční závodní sezóně pověděla mistryně ČR v kategorii Stadion?

Můžeš o sobě něco málo povědět čtenářům, kteří by tě neznali?

Jmenuji se Lucie Drbohlavová, dříve Königová, jsem pár měsíců vdaná, mám malého pejska Chika a bydlím v Liberci. Jako dítě jsem 5let závodně plavala a 12let se věnovala atletice. OCR se věnuji od roku 2016, nyní jsem členkou Edgar teamu.

Co tě přivedlo k OCR závodům?

Delší čas jsem chtěla OCR vyzkoušet, ale bála jsem se, že to nezvládnu. Pak jsem se rozhoupala, že první závod zkusím Spartan race v Liberci a začala se připravovat. Trénovala jsem se skupinou Bootcamp Team, který vedl Jan Honzík a ten mi později nabídl volný start na Army run, který se běžel na Ještědu. Když už mám začít, tak žádný troškaření, hned si dám tu nejdelší vzdálenost (tuším že 15km to bylo). O měsíc později jsem jela na Červenohorské sedlo zkusit Predator race, a bylo vymalováno. Tenhle závod mě dostal.

Mimo závodění v OCR, věnuješ se aktuálně i jiným sportům?

Ono toho času mimo závodění moc není :-). Ale jsem multifunkční, takže těch sportů, i v rámci přípravy OCR, dělám hodně. Chodím plavat, což především beru jako regeneraci. V Liberci máme skvělý boulder, lezeckou stěnu, mám silové tréninky, občas i to kolo vyvenčím, inline... Není toho málo :-).

Kolik času týdně věnuješ tréningu? Liší se nějak tvůj sezonní a mimosezonní tréning?

Volno je pouze v pondělí. To je určené pro odpočinek a masáž. Zbytek týdne po práci se maká. Běh tedy 6x v týdnu a ještě se musí vejít silový trénink a technika, což mi vychází po 2 trénincích každé aktivity. Snažím se hodně využít víkendy, kdy mám nejvíc času. Během závodní sezóny se samozřejmě tréninky přizpůsobí, abych byla na závod připravena a ne unavena.

Minulý rok pro tebe závodně byl určitě úspěšný, jak ho sama zpětně hodnotíš?

I přes covid, který se mě dost dotknul, zároveň mi rapidně upadla morálka, motivace a chuť, tak se mi loňský rok vydařil. Osobně jsem nejvíc spokojená s výsledkem z MČR, kdy jsem obhájila prvenství na 400m Stadion. Vůbec jsem s tím nepočítala. Když jsem si přehrávala svou přípravu, tak z výsledku jsem byla více než nadšená. Tělo si pamatuje :-). Byť jsem těch závodů moc neabsolvovala, tak jsem s výsledky spokojená... za to jsem ráda a těší mě to.

Zpětně za celé ty roky zpátky, jaký závod byl pro tebe nejnáročnější?

Nedokážu říct pouze jeden závod. Rozhodně mezi ty náročně patří Predator race na Monínci, kdy jsem jeden ročník nedokončila Master weekend a bylo to nejtěžší rozhodnutí, které jsem obrečela. Ta zima tenkrát byla silnější. Zpětně jsem teď ráda, že jsem nebyla puštěna dál na trasu. Další pro mě hodně náročný závod bylo ME v Dánsku, kdy jsem se na takový velký závod postavila poprvé a překážkově to bylo šílené. Nedokončila jsem s náramkem, jelikož jsem nesplnila povinné překážky. Do teď živě vidím, jak mi tečou slzy, když nůžky přestřihly náramek. Ten pocit se nedá popsat, to si musíte zažít.

A klasicky na závěr, tvoje nejnenáviděnější a naopak nejoblíbenější překážka?

Jsem překážková, takže miluju různá ručkovací komba, techničtější překážky. Nejnenáviděnější překážka? Nemám moc ráda ty silovější, kdy musíte tahat pytle na zádech atd.